Podpořte výstavbu pietního místa pro děti, které neseme v srdci

Záměrem je vytvořit jemnou a křehkou sochu, která symbolicky bude směřovat k nebi. V poklidném rozmýšlení se člověk posadí, pohlédne vzhůru a na vrcholku štíhlého mramorového hranolu objeví skleněná křídla, zaznamenávající sluneční světlo.
autor sochy František Postl

Téměř každý člověk má ve svém okolí rodinu, která během těhotenství nebo krátce po narození přišla o své vytoužené dítě. Tuto zkušenost má v Česku téměř 15% rodin. Sdílení bolesti, duchovní a psychologická pomoc, ale také možnost se s miminkem rozloučit jsou nezbytné pro proces vyrovnání se s touto bolestnou událostí. Tomu mohou sloužit i pietní místa na hřbitovech, kde mají nejbližší možnost se s miminkem rozloučit. Jedno takové místo právě připravuje organizace Jihočeské Dítě v srdci v českých Budějovicích na hřbitově sv. Otýlie.

Návrh jihočeských umělců, sochaře Františka Postla a výtvarnice Barbory Bohuslavové, Vyjadřuje ten nejpřirozenější moment pro meditaci nad bolestnými událostmi v našem životě – zamyšlený pohled do nebe „nádech a výdech“.

JAK MUZETE VZNIK PIETNÍHO MÍSTA PODPOŘIT?
Celkové náklady na vybudování pietního místa jsou
250 000 Kč
Přispět na jeho výstavbu i na doprovázení rodin ze strany organizace Dítě v srdci můžete na číslo účtu veřejné sbírky:
2801957784/2010


„Vážím si lidí, kteří pracují v organizaci Dítě v srdci i všech dalších, kteří u nás podobnou službu poskytují. S pokorou a uznáním jim ze srdce děkuji. Jsou těmi, kdo poskytují úlevu, díky níž se tíha, kterou rodiče nesou na svých bedrech, stává lehčí.“

Jan Bartošek


„Nebyla to jen starost o ostatní děti, co rodičům pomohlo jít dál, ale spíš jasné vědomí toho, že i jejich zemřelé děti jsou i nadále součástí rodiny, že mají pevné místo nejen v jejich srdcích, ale i v srdci Božím.“

Kateřina Lachmanová


„Vybudováním pietního místa dětem se toto téma dostává do veřejného prostoru. Myslím, že se tím také zve každý, kdo půjde kolem, aby vzpomenul a stal se nejen citlivým k bolesti druhých, ale také nositelem zvláštní naděje.“

P. Josef Prokeš