Viktor Mojtek

Tam mi zjistili preeklampsii, plus ten tlak, a prý proto jsem byla oteklá, měla jsem něco s ledvinami a placenta nebyla nějak vyvinutá, takže malý nemohl přijímat tolik potravy, jak by měl. Tak jsem šla ve 34. týdnu na akutního císaře. 10.7. jsem malého přivedla na svět, 12.7. jsem poprvé byla za ním, to jsem ho ještě měla v náruči, houpala jsem ho a byl bez těch hadiček. V sobotu už měl masku a v neděli už trubičku. Za ty tři dny se mu zhoršilo dýchání, takže v úterý musel na operaci, která proběhla v pondělí. Malý šel na operaci, ale tím, že byl maličký, tak se operace nezdařila tak, jak oni chtěli. Po operaci dostal krvácení do hlavičky a pak měl na obou stranách tekutinu, kterou mu odsávali. Měl všude hadičky s léky. Já tam chodila každý den za ním, i dvakrát denně. Pak mě propustili 24.7. a 27.7. jsme jeli za ním, protože měl být pokřtěný, a po cestě za ním nám oznámili, že už není... Primář ho stihl pokřtít, když měl mít ten křest. Mohla jsem se s ním rozloučit, tak jsem ho měla v náruči. Primář říkal, že od rána mu několikrát selhalo srdíčko, zkoušeli ho nahodit, ale marně. Dostal i lék, aby ho to udrželo, ale nic.... Dali nám na památku otisk ručičky a nožičky, usínáčka, kterého měl svého, chobotničku, kterou měl od nich, a andělíčka, protože ho primář pokřtil... Jsem ráda, že bojoval, dokud to šlo, a že jsme se mohli s ním rozloučit...