Sebastián H.

Chlapečku můj jediný, už navždy budeš můj prvorozený. Jsi jediný, komu patří mé srdce. Těšila jsem se na Tebe tak moc, věřila jsem že mi Tě poslal sám Bůh. Najednou jsi odešel a tady zůstalo jen prázdno. Sebi, maminka Tě miluje opravdu moc


28. 01. 2021

28. 01. 2021

Otěhotněla jsem, když mi bylo osmnáct. Když jsme to zjistila, neváhala jsem a volala snoubenci do práce, ten mě uklidnil a řekl, že to zvládneme. Najednou jsem se všeho vzdala a odstěhovala jsem se k němu, protože jsem věděla, že už nemůžu myslet jen na sebe, ale na nás. Strašně jsme se těšili a všechno začali připravovat. 

Pamatuju si, jak se to dozvěděli naši rodiče. Hlavně náš dlouholetý rodinný přítel se neskutečně těšil a se vším mi pomáhal. Bydlel ve stejné bytovce jako já se snoubencem. Každý den za námi chodil a ptal se, jak mi je. V té době jsme plánovali svatbu, chtěli jsme, aby se malý narodil do úplné rodiny. První, co jsme měli doma, byla postýlka, protože přítel byl strašně „hrr“ a musel mít všechno připravené.

Na kontrole nám řekli, že to bude z největší pravděpodobností chlapeček, ani jsme nepřemýšleli a přišlo jméno Sebastián. O pár dní později přišla nejhorší zpráva na světě: „Malému netluče srdíčko“. Následoval příjem do nemocnice a následný porod malého.