Desatero truchlení dětí

Dětský svět je velmi odlišný od světu dospělých. Přinášíme deset bodů, kterým dospělí často nevěří. Děti jsou velmi zranitelné, ale nejsou slabé. Umí zpracovat bolest ze ztráty, pokud jí rozumí a cítí se být obklopení láskou.

• Říkejte dětem pravdu.

Pravda může děti po ztrátě blízkého bolet, ale bez ní se v dítěti bude bolest a smutek hromadit. Pokud neřekneme dětem pravdu, trpí v konečném důsledku více a delší dobu. Odpovídejte na dětské otázky co nejupřímněji. 

• Truchlící děti potřebují jistotu, že pořád mají někoho nablízku.

Po ztrátě blízkého člověka děti trápí, že mohou ztratit někoho dalšího. Bojí se, že ztratí rodiče a nebude se mít tak o ně kdo starat.  Neustále děti ujišťujte, že v jejich životě tady bude pořád někdo, kdo se o ně postará...

• I smutek dětí může být dlouhodobý.

Nejen dospělí, ale i děti truchlí dlouhodobě. Kvůli nejbližší rodině truchlí do konce života. Děti se stejně jako dospělí neumí přes ztrátu jen tak lehce přenést. Projevy a intenzita truchlení se u dětí mění v závislosti na věku a jejich postupným dozráváním. 

•  Děti se se zármutkem vyrovnávají prostřednictvím hry.

Děti často umí velmi přesně vyjádřit svou bolest a smutek v rámci hry. Hra jim pomáhá nejen smutek vyjádřit, ale také se od něj chvíli odpoutat. 

• Truchlící děti chtějí, abychom věděli, že ten, koho ztratily, jim navždy bude chybět.

Ztráta blízkého člověka děti ovlivní do konce jejich života. Děti potřebují vzpomínat a vyjadřovat svůj smutek. Potřebují mít pocit, že jim nasloucháme. 

• Děti chtějí svůj příběh sdílet a mluvit o tom, koho ztratily.

Dětem pomáhá, když mohou s někým mluvit o tom, co se stalo. Truchlící děti nechtějí na milovanou osobu zapomenout a přejí si, aby ani okolí na ni nezapomnělo a připomínalo si ji. 

• Každé dítě truchlí jinak.

Každé dítě prochází vlastní cestou procesem truchlení a je to vždy cesta jedinečná. Některé děti projevují žal více, nekteré méně. I sourozenci z jedné rodiny mohou vzájemně truchlit zcela odlišně. Respektujte jejich smutek a formy jeho projevu.

• Děti se často cítí vinny.

Děti se velmi často ze smrti blízkého obviňují. I přesto, že jejich pocity viny vůbec nejsou na místě. Potřebují neustále ujišťovat, že smrt svého blízkého nezavinili.  

• Děti se mohou přetvařovat a maskovat smutek.

Děti mohou být smutné, naštvané, zmatené nebo vystrašené. Někdy však neví, jak tyto své pocity vyjádřit. Bolest je pro ně tak velká a neuchopitelná, že se snaží tvářit, že se nic nestalo. 

• Pokud si nejste jistí, co dítě potřebuje, zeptejte se ho.

Ptejte se dětí, jak mu můžete pomoci. Ověřte si, že chce mluvit o osobě, kterou ztratil. Odpověď může být často nepředvídatelná a zdánlivě nesrozumitelná. Zkuste najít způsob, jak se přiblížit dětskému světu a dětskému vnímání. Využijte hru, kreslení nebo tvořivé aktivity. 
 

Zdroj desatera: Plamienok.sk